Tarzanklub na Vltava Run 2025: méně bloudění, víc výkonu, skvělý výsledek
Druhá účast týmu Tarzanklub na populárním štafetovém závodě Vltava Run 2025 se nesla v duchu zlepšení, týmové energie a o poznání přesnější navigace v terénu. A výsledek?
- místo z 299 týmů v čase 30 hodin a 5 minut – o celou hodinu a 7 minut lepší čas než v roce 2024, kdy tým skončil 44.
� Nové tváře, stejný týmový duch
Oproti loňsku došlo k obměně sestavy. Zůstali: Ondřej Mašín (kapitán), Adam a Jakub Kozlovi, Vašek Soukup, Vítek Spálenský, Michal Novák
Nově tým posílili: Zdeňka Melicharová, Katka Mlčochová, Iris – španělská běžecká posila s pořádnou dávkou temperamentu, Pavel Hruška, Martin Hladík, Franta Bárta
�️ Studené noci, zelené večery
Páteční večer před závodem jsme strávili v Retro kempu pod Boubínem, po vyzvednutí registrace, občerstvení a sponzorských dárků. V chatkách jsme nocovali společně s přátelským týmem Lysá nás spojuje, vedeným Láďou Mikešem (jinak členem Tarzanklubu).
Ačkoliv jídlo i snídaně byly skvělé, náladu trochu kazily dvě věci:
- Zelená na dobrou noc (ano, Láďo!)
- A vymrzlé chatky, které přispěly k mírné spánkové krizi ještě před startem.
�♀️�♂️ Start, tempo a (téměř) bez bloudění
Startovní výstřel zazněl v sobotu v 09:50, kdy na trať vyběhla Katka Mlčochová. Predikovaný čas do cíle byl 17:42 v neděli, ale tým se postupně zrychloval – zejména v noci, kdy bylo třeba být výrazně přesnější v předávkách.
Přestože bloudění letos téměř odpadlo, pár momentů se našlo:
- Iris párkrát spadla na náročném trailu, ale zvládla to s odhodláním.
- Vašek se zaběhl, ale jen na 3 minuty (oproti loňským 2 km ztrátě výrazné zlepšení).
- Martin Hladík doběhl v noci až téměř do cíle, ale pak odbočil na parkoviště, kde hledal šipku – přidal si tak zhruba 300 metrů.
� Highlight: Vítek Spálenský na těžkém úseku Živohošť–Rabyně skončil 8. nejrychlejší ze všech běžců!
� Bez spánku, ale s úsměvem
Během celého závodu se spalo jen minimálně – na spánek nebyl čas ani prostor. Každý z 12 běžců absolvoval 3 úseky, celkem se běželo téměř 380 km. Tracker s měřením času letos nahradil pásek na ruku (symbolický štafetový kolík), takže bylo nutné časování předávek hlídat ručně.
Závěr? Emotivní a nezapomenutelný. Na posledním úseku z Vraného do Braníka běžel Franta Bárta, a podle tradice se k němu na posledních cca 100 metrech připojil celý tým. Tentokrát jsme to stihli jen tak tak – belhali jsme se, ale s úsměvem až do cíle.
� Výsledek
- Čas: 30 hodin 5 minut
- Pořadí: 22. místo ze 299 týmů
- Zlepšení oproti 2024: +1 h 7 min
- 2024: čas 31:12 h, 44. místo ze 298 týmů
Díky všem, kteří běželi, fandili nebo nás jen v duchu podporovali. Příští rok? Jedeme znovu!
Tarzanklub na Vltava Run 2025: méně bloudění, víc výkonu, skvělý výsledek
Druhá účast týmu Tarzanklub na populárním štafetovém závodě Vltava Run 2025 se nesla v duchu zlepšení, týmové energie a o poznání přesnější navigace v terénu. A výsledek?
� Nové tváře, stejný týmový duch
Oproti loňsku došlo k obměně sestavy. Zůstali: Ondřej Mašín (kapitán), Adam a Jakub Kozlovi, Vašek Soukup, Vítek Spálenský, Michal Novák
Nově tým posílili: Zdeňka Melicharová, Katka Mlčochová, Iris – španělská běžecká posila s pořádnou dávkou temperamentu, Pavel Hruška, Martin Hladík, Franta Bárta
�️ Studené noci, zelené večery
Páteční večer před závodem jsme strávili v Retro kempu pod Boubínem, po vyzvednutí registrace, občerstvení a sponzorských dárků. V chatkách jsme nocovali společně s přátelským týmem Lysá nás spojuje, vedeným Láďou Mikešem (jinak členem Tarzanklubu).
Ačkoliv jídlo i snídaně byly skvělé, náladu trochu kazily dvě věci:
�♀️�♂️ Start, tempo a (téměř) bez bloudění
Startovní výstřel zazněl v sobotu v 09:50, kdy na trať vyběhla Katka Mlčochová. Predikovaný čas do cíle byl 17:42 v neděli, ale tým se postupně zrychloval – zejména v noci, kdy bylo třeba být výrazně přesnější v předávkách.
Přestože bloudění letos téměř odpadlo, pár momentů se našlo:
� Highlight: Vítek Spálenský na těžkém úseku Živohošť–Rabyně skončil 8. nejrychlejší ze všech běžců!
� Bez spánku, ale s úsměvem
Během celého závodu se spalo jen minimálně – na spánek nebyl čas ani prostor. Každý z 12 běžců absolvoval 3 úseky, celkem se běželo téměř 380 km. Tracker s měřením času letos nahradil pásek na ruku (symbolický štafetový kolík), takže bylo nutné časování předávek hlídat ručně.
Závěr? Emotivní a nezapomenutelný. Na posledním úseku z Vraného do Braníka běžel Franta Bárta, a podle tradice se k němu na posledních cca 100 metrech připojil celý tým. Tentokrát jsme to stihli jen tak tak – belhali jsme se, ale s úsměvem až do cíle.
� Výsledek
Díky všem, kteří běželi, fandili nebo nás jen v duchu podporovali. Příští rok? Jedeme znovu!