Trasa do Zuozu
Trasa s cílem v historickém Zuozu se vine v průměrné nadmořské výšce okolo 1700 metrů a nabízí nejen sportovní výzvu, ale i dechberoucí výhledy. I letos tak La Diagonela potvrdila, že do tohoto prestižního seriálu právem patří.
Oproti minulým ročníkům však letošní Engadin nebyl tak mrazivý. Nedostatek sněhu donutil organizátory zkrátit hlavní trať závodu z 56 km na 47 km. Závodníci nejprve absolvovali dvě zaváděcí kola a teprve poté se vydali na zkrácenou tradiční trasu z Pontresiny do Zuozu. V noci před závodem navíc připadlo několik centimetrů čerstvého sněhu, který stopu zpomalil a hned od úvodu dal všem jasně najevo, že to dnes nebude zadarmo.
Výsledky
Nejlépe si s nástrahami trati poradil Nor Amund Riege, který zvítězil v čase 1:57. O pouhých 13 minut později dorazila do cíle nejlepší žena závodu, Švédka Stina Nilsson. Nejlepším českým závodníkem byl Václav Sedláček z týmu ED System RJS Team, který si doběhl pro 37. místo v přesném čase 2 hodiny. Skvělé umístění mezi ženami zaznamenala Sandra Schützová, která doběhla sedmá, pouhých 16 vteřin za vítězkou. Držíme palce, ať jí forma vydrží i na Olympiádu, která už pomalu klepe na dveře.
Jak si vedli Tarzani?
A co by to bylo za závod Ski Classics bez tarzanského zastoupení? Tarzanská reprezentace dorazila do Engadinu ve velmi silném složení. Do čela se postavil a zároveň Tarzanem se stal „bílý kůň“, úspěšný český gigatlet Pavel Mužíček, který se vešel pod 3 hodiny. Byl obrovskou inspirací a viditelným tahounem na horizontu pro Václava, který dojel do cíle 28 minut po něm. V amatérské kategorii obsadil Pavel 146. místo, Václav skončil na 264. pozici. Václovi dýchal na záda Petr, který rovněž zajel velmi silný čas pod hranicí 4 hodin. V těsném sledu pak cílovou pásku protnuli také Martin, Láďa a Roman.
Z tarzanek dorazila do cíle jako první Katka, která i přes vážně poškozenou lyži z posledního sjezdu dokázala vybojovat pozici třetí nejlepší Češky v amatérské kategorii. Krátce po ní se v cílovém prostoru objevily také Pavlína, Péťa a Ivana.
Smolný moment
Závěr závodu bohužel přinesl i jeden smolný moment. Skupina zhruba deseti závodníků, kteří běželi kousek od sebe, byla diskvalifikována kvůli špatnému nasměrování na trati. Mezi nimi byli i naši dva zástupci – Láďa s Péťou. Dobrovolníci je v posledním „pytlíku“ poslali rovnou do cíle, kde pak chyběli na závěrečné kontrole. V místě, kde se potkávali závodníci různých startovních vln i různých délek tratí, jim tak bylo neplánovaně ukrojeno necelých 4 km. Mrzelo je to, ale krásná medaile ve tvaru tradičního alpského zvonu jim stejně neunikla. Oba slíbili, že se na Diagonelu vrátí – a příště už se dobrovolníky rozhodně napálit nenechají.
Tak zase za rok!
I přes toto drobné zaváhání můžeme závod La Diagonela všem Tarzanům jen a jen doporučit. S počtem zhruba 800 účastníků jde o příjemně komorní akci – letos odstartovalo 671 amatérů a 146 profesionálů. Díky tomu panuje pohodová atmosféra jak před startem, tak i v cíli. Velkým benefitem je také perfektní vlakové spojení v celém údolí, které eliminuje jakýkoli předzávodní stres a místo něj nabídne úchvatné výhledy na zasněžené třítisícové vrcholky.
Vzhledem k nadmořské výšce doporučujeme dorazit i v dalších ročnících alespoň o pár dní dříve – kvůli aklimatizaci i nasátí místní atmosféry. Pokud čas dovolí, rozhodně stojí za to zůstat i po závodě – stejně jako část z nás, která se odměnila skialpovým výšlapem nebo bruslením na několikakilometrové ledové dráze v Madulainu, kde jsme měli letos zázemí. A i pro kratší pobyt, jedno doporučení neberte na lehkou váhu: místní gastronomii rozhodně nevynechávejte a ochutnejte ji. My jsme neodolali tradičnímu fondue, které mizelo ze stolu rychleji než kilometry na trati! :-)
La Diagonela 2026 potvrdila, že je závodem, kde se potkává špičkový sport a alpská krása. A když vám v cíli v Zuozu zazvoní na krku alpský zvonec, víte, že to stálo za to! Tak SKOL a zase za rok!
Ostatní fotky najdeš ZDE
La Diagonela 2026 aneb Zvonec na konec!
Když zima začne barvit v půlce ledna Alpy na bílo, stovky běžců na lyžích z celé Evropy zamíří do švýcarského údolí Engadin. Právě tady se jede La Diagonela – prestižní dálkový závod klasickou technikou, který si od svého vzniku v lednu 2014 vydobyl pevné místo v prestižním seriálu Ski Classics. Původně vznikl jako náhradní řešení za zrušenou Jizerskou 50, ale díky rychlé organizaci, ideálním podmínkám a kouzlu Engadinu se brzy stal jeho plnohodnotnou součástí.
Trasa s cílem v historickém Zuozu se vine v průměrné nadmořské výšce okolo 1700 metrů a nabízí nejen sportovní výzvu, ale i dechberoucí výhledy. I letos tak La Diagonela potvrdila, že do tohoto prestižního seriálu právem patří.
Oproti minulým ročníkům však letošní Engadin nebyl tak mrazivý. Nedostatek sněhu donutil organizátory zkrátit hlavní trať závodu z 56 km na 47 km. Závodníci nejprve absolvovali dvě zaváděcí kola a teprve poté se vydali na zkrácenou tradiční trasu z Pontresiny do Zuozu. V noci před závodem navíc připadlo několik centimetrů čerstvého sněhu, který stopu zpomalil a hned od úvodu dal všem jasně najevo, že to dnes nebude zadarmo.
VýsledkyNejlépe si s nástrahami trati poradil Nor Amund Riege, který zvítězil v čase 1:57. O pouhých 13 minut později dorazila do cíle nejlepší žena závodu, Švédka Stina Nilsson. Nejlepším českým závodníkem byl Václav Sedláček z týmu ED System RJS Team, který si doběhl pro 37. místo v přesném čase 2 hodiny. Skvělé umístění mezi ženami zaznamenala Sandra Schützová, která doběhla sedmá, pouhých 16 vteřin za vítězkou. Držíme palce, ať jí forma vydrží i na Olympiádu, která už pomalu klepe na dveře.
Jak si vedli Tarzani?
A co by to bylo za závod Ski Classics bez tarzanského zastoupení? Tarzanská reprezentace dorazila do Engadinu ve velmi silném složení. Do čela se postavil a zároveň Tarzanem se stal „bílý kůň“, úspěšný český gigatlet Pavel Mužíček, který se vešel pod 3 hodiny. Byl obrovskou inspirací a viditelným tahounem na horizontu pro Václava, který dojel do cíle 28 minut po něm. V amatérské kategorii obsadil Pavel 146. místo, Václav skončil na 264. pozici. Václovi dýchal na záda Petr, který rovněž zajel velmi silný čas pod hranicí 4 hodin. V těsném sledu pak cílovou pásku protnuli také Martin, Láďa a Roman.
Z tarzanek dorazila do cíle jako první Katka, která i přes vážně poškozenou lyži z posledního sjezdu dokázala vybojovat pozici třetí nejlepší Češky v amatérské kategorii. Krátce po ní se v cílovém prostoru objevily také Pavlína, Péťa a Ivana.
Smolný moment
Závěr závodu bohužel přinesl i jeden smolný moment. Skupina zhruba deseti závodníků, kteří běželi kousek od sebe, byla diskvalifikována kvůli špatnému nasměrování na trati. Mezi nimi byli i naši dva zástupci – Láďa s Péťou. Dobrovolníci je v posledním „pytlíku“ poslali rovnou do cíle, kde pak chyběli na závěrečné kontrole. V místě, kde se potkávali závodníci různých startovních vln i různých délek tratí, jim tak bylo neplánovaně ukrojeno necelých 4 km. Mrzelo je to, ale krásná medaile ve tvaru tradičního alpského zvonu jim stejně neunikla. Oba slíbili, že se na Diagonelu vrátí – a příště už se dobrovolníky rozhodně napálit nenechají.
Tak zase za rok!
I přes toto drobné zaváhání můžeme závod La Diagonela všem Tarzanům jen a jen doporučit. S počtem zhruba 800 účastníků jde o příjemně komorní akci – letos odstartovalo 671 amatérů a 146 profesionálů. Díky tomu panuje pohodová atmosféra jak před startem, tak i v cíli. Velkým benefitem je také perfektní vlakové spojení v celém údolí, které eliminuje jakýkoli předzávodní stres a místo něj nabídne úchvatné výhledy na zasněžené třítisícové vrcholky.
Vzhledem k nadmořské výšce doporučujeme dorazit i v dalších ročnících alespoň o pár dní dříve – kvůli aklimatizaci i nasátí místní atmosféry. Pokud čas dovolí, rozhodně stojí za to zůstat i po závodě – stejně jako část z nás, která se odměnila skialpovým výšlapem nebo bruslením na několikakilometrové ledové dráze v Madulainu, kde jsme měli letos zázemí. A i pro kratší pobyt, jedno doporučení neberte na lehkou váhu: místní gastronomii rozhodně nevynechávejte a ochutnejte ji. My jsme neodolali tradičnímu fondue, které mizelo ze stolu rychleji než kilometry na trati! :-)
La Diagonela 2026 potvrdila, že je závodem, kde se potkává špičkový sport a alpská krása. A když vám v cíli v Zuozu zazvoní na krku alpský zvonec, víte, že to stálo za to! Tak SKOL a zase za rok!
Ostatní fotky najdeš ZDE